Čtenářský deník
Přestože jsem na rok 2022 neučinil žádné konkrétní předsevzetí, jistě všichni máme nějakou konkrétní představu o tom, co bychom rádi dokázaly, a co je třeba udělat k tomu, aby jsme toho dosáhly. Ale jsou i jiné méně promyšlené činnosti, které je přínosné vykonávat. Kupříkladu čtení. Knihy jsou krásné a příběhy poučné a proto, si na něj kdykoliv najdu čas.
Na této stránce hodlám utvořit seznam knih, které jsem dočetl od začátku roku 2022.
Zaklínač I. - Poslední přání
"Ééé... Nutno pozor si dáti, by se člověk vědmáka nedotkl, neboť z toho prašivinu chytiti může. Dívky a ženy mladé před ním nutno skrývati, neboť vědmák smilný jest nad míru všelikou..."
"Souhlasí. Každičké slovíčko souhlasí," zachechtal se básník, ale Lille, jak se Geraltovi zazdálo se sotva pousmála.
"...ač vědmák převelice chtivý a zlata lačný jest," mumlala babka s přihmouřenýma očima, "nedávat mu více než za vodníka groš stříbrný neb půldruhého, za kotolaka stříbrné groše dva, za vampíra stříbrné groše čtyři..."
"To byly časy," zabručel Geralt. Děkuji babko. A nyní ukaž nám, kde zde o čertu hovoří se a co kniha o čertech praví, Nyní rád více bych slyšel, neboť zvědav jsem, jak jste na něj šli." (1)
Zaklínač II: Meč osudu
Balada vyprávěla o jistém zaklínači a jisté trubadůře. O tom, jak se za křiku racků setkaly na mořském pobřeží a jak se do sebe na první pohled zamilovaly. O tom, jak krásná byla jejich láska. O tom, že nic, ani smrt nebylo schopno zničit tu láska a odloučit je od sebe.
Marigold veděl, že tomuto příběhu uvěří málokdo, ale vůbec mu to nevadilo. Věděl, že balady se nepíší proto, aby se jim věřilo, nýbrž aby dojímaly.
Za několik let by Marigold mohl baladu změnit, napsat, jak to doopravdy bylo. Ale neudělal to. Skutečný příběh by přece nikoho nedojal. Kdo by chtěl poslouchat příběh o tom, že se zaklínač a trubadůra rozloučili a už nikdy, ani jednou, se neviděly.
O tom, jak za čtyři roky nato, za epidemie zuřící ve Wizimě, Očko zemřela na neštovice? O tom, jak ji on, Marigold, vynesl na rukou z hranice, kde se spalovaly hromady mrtvých a pochoval ji daleko od města, v lese, samotnou a klidnou - a s ní dvě věci, o které jej prosila: její loutnu a její modrou perlu, kterou nikdy nesnímala ze šíje.
Ne, Marigold zůstal u první verze balady. Ale ani tak jí nikdy nezpíval. Nikdy. Nikomu. K ránu ještě za tmy, se k tábořišti přikradl zuřivý a hladový vlkodlak; viděl ale, že je to Marigold, tak chvíli poslouchal a pak šel svou cestou. (2)
Horův vzestup
Sémě kacířství je zaseto
"Mám jedinou obavu, Garvieli. Jedinou věc, která se mi nedaří vypudit z hlavy. Vy Astartes jste dokonale loajální. Jste věrní svým bratrům a nikdy nevyzrazujete tajemství."
"A?"
"Pevně věřím, že by jste mi dnes něco řekl nebýt loajality k vašim bratrům. Obdivuju to, ale něco mi pověste. Jak daleko taková loajalita sahá? Ať už se v Šeptajících horách stalo cokoli, jsem přesvědčená, že se to týkala jednoho z vašich bratrů z řad Astartes. Vy jste to ale před zbytkem světa zatajili. Co by se muselo stát, abyste se zřekli věrnosti legii, a místo toho začaly být věrní nám ostatním?"
"Nevím, co tím myslíte," řekl.
"Ale ano, víte. Jestli se některý bratr znovu obrátí proti svým bratrům, zase to ututláte? Kolik jich bude muset zradit, než začnete konečně jednat? Jeden? Nebo jedno celé družstvo? Celá rota? Jak dlouho vám potrvá vyzradit svá tajemství? Co se bude muset stát, abyste přerušil svá bratrská pouta a legií a zakřičel: ,Tohle není správné!'?" (3)
Falešní bohové
Kacířství zapouští kořeny
"Teď už ne," pravil Horus smutně. "moje místo zaujali malicherní politici a úředníci. Válečná rada už je minulost a rozkazy teď dostávám od rady Terry. Kdysi se celé Impérium nesoustředilo na nic jiného než na válku a expanzi, ale teď se to v něm jen hemží výběrčími, pisálky a úředníky, kteří se starají jen o to, kolik co stojí. impérium se mění a já nevím, jestli se dokážu změnit s ním."
"V čem se Impérium mění?"
"Ovládli ho byrokrati, slečno Vivar. Byrokrati, úředníci a zmocněnci pro to či ono zaujali místo, které kdysi náleželo skutečným hrdinům - a pokud s tím něco neuděláme a nezměníme směr, kterým se ubíráme, zbude z našeho slavného Impéria jen vybledlá poznámka pod čarou v učebnicích dějepisu. Ze všeho, čeho jsem dosáhl, zůstane jen vybledlá vzpomínka na dávno zašlou slávu, jako se to stalo všem slavným národům Terrry." (4)
Galaxie v plamenech
Kacířství vyplouvá na povrch
"Nikdy neprohrávám," přisvědčil Horus a jednoho po druhém probodl pohledem. "Protože vidím jedině vítězství. Nikdy jsem nezažil situaci, která by se nedala zvrátit v triumf, ani nevýhodu, kterou by nešlo proměnit ve výhodu. Kvůli tomu jsem se stal vojevůdcem. Na Davinu jsem padl, ale z této zkoušky jsem vyšel silnější. Během boje s Aureánskou autokracií jsme čelili rozkolu uvnitř naší vlastní flotily, a já jsem toho konfliktu využil, abych nás zbavil těch, kdo podněcovali vzpouru. Neexistuje selhání, které bych nedovedl proměnit v součást svých vítězství. Angron se rozhodl Isstvan III proměnit v podzemní bojiště - buď to mohu považovat za selhání o omezit jeho následky tím, že rozdrtím Angona a jeho Požírače světů na prach spolu ze zbytkem planety, nebo tu situaci mohu proměnit v triumf, jehož dozvuky zasáhnou daleko do budoucnosti." (5)
Let Eisensteinu
Kacířství se šíří
Fulgrim
Zjevení kacířství
S jasností, která mu byla v životě odepřena, pochopil k čemu vojevůdcova zrada nevyhnutelně povede. hrůzy dlouhé války, která teď určitě propukne. Po tváři mu stékaly slzy, které neproléval nad svým skonem, ale pro miliardy lidí, kteří kvůli velikášství jediného muže zažijí utrpení věčného temna.
Lucius odešel, lhostejný k jeho posledním okamžikům, a Solomon byl za ten klid vděčný. jeho dech se zpomaloval a víčka se mu chvěla, obloha byla s každým jeho chrčivým nadechnutím temnější.
Světlo ve mě umírá, pomyslel si, jako kdyby svět za jeho smrtí stáhl oponu a uváděl ho se ctí do konečné temnoty.
Poslední slza dopadla na podlahu a Solomon zavřel oči. (7)
Zaklínač III: Krev Elfů
Ciri stále mlčela. Geralt ji k sobě přivinul a objal.
"Už víš, proč zde Scoia´tael byli a na co se chtěli podívat? Rozumíš, že je třeba se vyvarovat s toho, aby se elfská a trpaslická mládež opět nechala zmasakrovat? Chápeš, že já ani ty se nesmíme zůčastnit toho vraždění? Tyto růže kvetou po celý rok. Dávno měly zplanět, a přesto jsou krásnější než šlechetné růže ze zahrad. Shaerawedd, Ciri, neustále navštěvují elfové. Různí elfové. Ti zapálení, hloupí, pro které je symbol omšelý kámen. I ti rozumní, pro než jsou symbolem nesmrtelné, věčně se rodící květy - elfové, kteří pochopili, že bude-li keř vytržen a země vypálena, růže z Shaerrawedd již nikdy nerozkvetou. Rozumíš tomu?" Přikývla.
"Chápeš teď, co je to neutralita, kterou tak odsuzuješ? Být neutrální neznamená být lhostejný a bezcitný. Není třeba zabíjet v sobě city. Stačí v sobě zabít nenávist. Víš?" (8)
Zaklínač IV: Čas opovržení
*joo tak tady mě čeká ještě mrtě práce